Dědictví - dědické řízení, dědické spory
Právní poradna pro dědická řízení zajišťuje:
- poradenskou činnost v rámci dědického řízení
- zastupování v dědickém řízení na základě plné moci
- právní pomoc při projednávání a sepisování dohod mezi dědici
- řešení právních důsledků zániku společného jmění manželů - SJM, společného členství v družstvu, společného nájmu, podílového spoluvlastnictví, atd.
- podávání žalob, vyjádření k žalobám, odvolání a dalších úkonů v rámci dědického řízení
Ustanovení Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., o dědictví
ČÁST SEDMÁ
DĚDĚNÍ
HLAVA PRVNÍ
NABÝVÁNÍ DĚDICTVÍ
§ 460
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.
§ 461
(1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.
(2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho
dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají
zbývající části dědici ze zákona.
§ 462
Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.
Odmítnutí dědictví
§ 463
(1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním
prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.
(2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje.
§ 464
Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho
měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a o
následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto
lhůtu prodloužit.
§ 465
Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout.
§ 466
K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky;
rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají
účinky odmítnutí dědictví.
§ 467
Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá.
§ 468
K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o
svém dědickém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě
nedal o sobě vědět, se při projednání dědictví nepřihlíží. Jeho
opatrovník nemůže prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit.
Dědická nezpůsobilost
§ 469
Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti
zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného
jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit,
jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.
Vydědění
§ 469a
(1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže
- a)
- v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
- b)
- o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
- c)
- byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
- d)
- trvale vede nezřízený život.
(2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění
výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v §
473 odst. 2.
(3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí
obdobně ustanovení § 476 a 480; v listině však musí být uveden důvod
vydědění.
Přechod dluhů
§ 470
(1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené
náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které
na něj přešly zůstavitelovou smrtí.
(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu
a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.
§ 471
(1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli
dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu
schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.
(2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost
dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o
likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své
pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců
vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi
nabytého dědictví vyčerpána.
§ 472
(1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
(2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z
dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem
dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li
věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví.
HLAVA DRUHÁ
DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA
§ 473
(1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner1a), každý z nich stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným
dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich,
dědí stejným dílem jejich potomci.
§ 474
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner1a),
zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po
dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z
tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou
na zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner1a) však vždy nejméně polovinu dědictví.
§ 475
(1) Nedědí-li manžel, partner1a)
ani žádný z rodičů, dědí v třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi
sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho
roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu
pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na
zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.
§ 475a
Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí
stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí
stejným dílem jejich děti.
HLAVA TŘETÍ
DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI
§ 476
(1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit
v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.
(2) V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.
(3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.
§ 476a
Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.
§ 476b
Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní
rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně
projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na
závěť podepsat.
§ 476c
(1) Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji
poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která
musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi
potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a
předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň
předčitatelem.
(2) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo
psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem
zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí
svědci podepsat.
§ 476d
(1) Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského
zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a
kdy musí mít formu notářského zápisu.
(2) Nezletilí, kteří dovršili 15. rok mohou projevit poslední vůli pouze formou notářského zápisu.
(3) Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi
současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.
(4) Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit
poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně
přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která
musí být tlumočena do znakové řeči.
(5) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo
psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem
zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah
listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do znakové řeči; i toto
musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat.
§ 476e
Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním
úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které
neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle
závěti dědit.
§ 476f
Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při
pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé,
tlumočníci nebo předčitatelé.
§ 477
(1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich
podíly nebo věci a práva, které ji mají připadnout. Nejsou-li podíly
více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.
(2) Zůstavitel může závětí zřídit nadaci nebo nadační fond.
§ 478
Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení § 484 odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.
§ 479
Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich
dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí
jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu
odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených
potomků.
§ 480
(1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní
nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je
třeba k závěti.
(2) Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.
HLAVA ČTVRTÁ
SPRÁVCE DĚDICTVÍ
§ 480a
(1) Správce dědictví vykonává až do skončení projednání dědictví
soudem správu dědictví nebo jeho části, jestliže tak zůstavitel
stanovil podle § 480d nebo jestliže o tom rozhodl soud v řízení o
dědictví.
(2) Správce dědictví při výkonu své funkce vykonává práva a plní
povinnosti, které ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli. Úkony
přesahující rámec obvyklého hospodaření však může učinit jen se
souhlasem dědiců a se svolením soudu. O úkonech přesahujících rámec
obvyklého hospodaření rozhodují dědici nadpoloviční většinou. Při
rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny, rozhodne na návrh
kteréhokoliv dědice soud.
(3) Správce dědictví je povinen vykonávat svou funkci s péčí
řádného hospodáře. Za škodu, kterou způsobil porušením svých
povinností, odpovídá podle § 420.
(4) Dokud správa dědictví trvá, nemohou dědici s majetkem
náležejícím do dědictví, který byl svěřen správci dědictví, nakládat
nebo s ním činit jiná opatření; jejich oprávnění podle odstavce 2 tím
nejsou dotčena. Totéž platí, má-li dědictví připadnout státu podle §
462.
§ 480b
(1) Správcem dědictví může být ustanovena fyzická osoba, která je
způsobilá k právním úkonům, nebo právnická osoba. Správce dědictví musí
se svým ustanovením do funkce souhlasit. Má-li dědictví připadnout
státu podle § 462, může být správcem dědictví ustanoven také stát.
(2) Správce dědictví je povinen podávat soudu zprávy o své činnosti nejméně dvakrát ročně, nerozhodl-li soud jinak.
(3) Po skončení projednání dědictví předloží správce dědictví prostřednictvím soudu dědicům konečnou zprávu o své činnosti.
§ 480c
(1) Správce dědictví má právo na odměnu a na náhradu hotových
výdajů; svůj nárok vyúčtuje v konečné zprávě o své činnosti. Výši a
způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů stanoví Ministerstvo
spravedlnosti vyhláškou.
(2) Odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů je
povinen zaplatit dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo;
je-li více dědiců, zaplatí odměnu a náhradu hotových výdajů podle
poměru hodnoty svých dědických podílů. V ostatních případech platí
odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů stát. O odměně
správce dědictví, o náhradě jeho hotových výdajů a o tom, kdo správci
odměnu a náhradu hotových výdajů zaplatí, rozhodne po předložení zprávy
podle § 480b odst. 3 soud.
(3) Na žádost správce dědictví může soud až do skončení projednání
dědictví uložit dědicům, aby zaplatili správci dědictví zálohu na
odměnu a na jeho hotové výdaje. Je-li však zřejmé, že dědictví je
předluženo, může soud uložit zaplacení této zálohy státu.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, byl-li správcem dědictví ustanoven stát.
§ 480d
(1) Zůstavitel může stanovit, aby po jeho smrti až do skončení
řízení o dědictví spravoval veškerý jeho majetek náležející do dědictví
nebo podnik, nemovitost či jinou část jeho majetku náležejícího do
dědictví správce dědictví.
(2) Ustanovit správce dědictví podle odstavce 1 může zůstavitel
listinou o ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu. V
listině o ustanovení správce dědictví musí být uvedeno, zda správce
dědictví má spravovat veškerý majetek zůstavitele nebo jakou jeho část,
kdo má funkci správce dědictví vykonávat a jeho souhlas s ustanovením
do funkce správce dědictví.
(3) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, jakékoliv podmínky
připojené k listině o ustanovení správce dědictví nemají právní
následky.
(4) Listina o ustanovení správce dědictví může být zůstavitelem
zrušena jejím odvoláním nebo pořízením pozdější listiny o ustanovení
správce dědictví, nemůže-li vedle ní obstát. Listina o ustanovení
správce dědictví se zrušuje také odvoláním souhlasu s funkcí správce
dědictví podle odstavce 6. Odvolání listiny o ustanovení správce
dědictví a odvolání souhlasu s funkcí správce dědictví musí mít formu
notářského zápisu.
(5) Došlo-li ke zrušení listiny o ustanovení správce dědictví,
nejde-li o zrušení odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví, je
notář, který vyhotovil příslušný notářský zápis o jejím odvolání nebo o
nové listině o ustanovení správce dědictví, povinen bez zbytečného
odkladu vyrozumět toho, kdo byl ustanoven správcem dědictví zrušenou
listinou, že tato listina byla zrušena.
(6) Ten, kdo byl zůstavitelem ustanoven správcem dědictví, může za
života zůstavitele odvolat svůj souhlas s ustanovením do funkce správce
dědictví. Byl-li souhlas odvolán, je notář, který o tom vyhotovil
notářský zápis, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět zůstavitele.
§ 480e
(1) Správce dědictví ustanovený zůstavitelem je povinen ujmout se
výkonu své funkce ihned, jakmile se dozví, že zůstavitel zemřel, a
vyrozumět o tom soud, který vede dědické řízení podle zvláštního
právního předpisu.3b)
(2) Dědici mohou platnost listiny o ustanovení správce dědictví
podle § 480d odst. 2 zpochybnit pouze podáním žaloby proti správci
dědictví na určení její neplatnosti. Byla-li taková žaloba podána, je
správce dědictví oprávněn a povinen vykonávat svou funkci až do právní
moci rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že listina o ustanovení
správce dědictví je neplatná, ledaže by jej soud v dědickém řízení
funkce správce dědictví zprostil.3c)
HLAVA PÁTÁ
POTVRZENÍ DĚDICTVÍ A VYPOŘÁDÁNÍ DĚDICŮ
§ 481
Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl.
§ 482
(1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou.
(2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.
§ 483
Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno.
§ 484
Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze
zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od
něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice
uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od
zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je
třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz
anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v
ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn.
HLAVA ŠESTÁ
OCHRANA OPRÁVNĚNÉHO DĚDICE
§ 485
(1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je
někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému
dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném
obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice.
(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil
náklady, které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí
užitky z dědictví. Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným
dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je
povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky.
§ 486
Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo
dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného
dědice.
§ 487
Ustanovení § 485 a 486 platí i tehdy, jestliže dědictví připadlo státu.